Mack Breazeale se svým týmem z University of Mississippi pozorovali zajímavý, dosud neznámý jev: niobičnan lithný si pamatuje zvuky. Destička z tohoto materiálu absorbovala zvukový puls a opět jej vyslala se 70 milisekundovou prodlevou. K převratu v reprodukční technice zřejmě nedojde, avšak nového jevu snad bude možné využít při diagnostice materiálů. Jeho podstata není dosud jasná, snad souvisí s feroelektrickými vlastnostmi niobičnanu lithného.
Diskuse na akademon.cz je diskusí moderovanou. To znamená, že vydavatel si vyhrazuje právo nezařadit diskusní příspěvky, které se nedotýkají tématu. Z tohoto důvodu se také Váš příspěvek zobrazí s prodlevou.
Autorem nepodepsaných příspěvků je vydavatel RNDr.Ondřej Dvořák, CSc.
CV: Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy absolvoval v roce 1985. Poté na Heyrovského úvaru AV ČR honil ionty elektrickým polem z jednoho rozpouštědla do druhého a koukal, co to udělá. Po doktorátu odjel do pouště amerického jihozápadu a na New Mexico State University k tomu iontům ještě svítil. Teď ho zajímá komunikace pachem a hlavně sleduje, co kdo vymyslel chytrého a skládá o tom slova dohromady.
Autorská práva vykonává vydavatel. Jakékoli užití části nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem včetně elektronického i v jiném než českém jazyce je možné pouze s uvedením zdroje, v elektronické podobě s linkem. Redakce nezodpovídá za správnost příspěvků jednotlivých externích autorů.
